Velice mě potěšila zpráva, že jednou z oceněných osobností města bude letos i hokejový obránce Oldřich Machač. Bude to symbolicky právě deset let od jeho úmrtí, a proto si myslím, že se sluší zavzpomínat. Statistické údaje o jeho kariéře lze načíst na oficiálních hokejových serverech, videa lze pouštět například na YouTube, máme i oficiální DVD o této mimořádné sportovní osobnosti, jež vzniklo v Prostějově. Proto se domnívám, že se vyplatí zavzpomínat spíše netradičně...

Přidám něco vzpomínek různých osobností a na závěr tu svoji. Exprimátor Pišťák zavzpomínal na pana Machače takto: „Každý, kdo v Prostějově žil a v sedmdesátých letech pilně sledoval hokejové přenosy, byl enormně pyšný na to, že mezi tak úspěšnými hráči z takzvané ‚zlaté generace‘ je i prostějovský rodák Oldřich Machač. Když bortil svými pověstnými bodyčeky jednoho soupeře za druhým, všichni mu u televizorů drželi palce. Oldřich Machač byl prostě pojem nejen v Prostějově, v České republice, ale i v hokejovém světě. Měl jsem tu čest se s ním v roce 2010 setkat při jedné sportovní akci. Byl to vynikající člověk. Naše město na něj vždy bude hrdé.“

Těžko můžeme opomenout jeho parťáka z obrané reprezentační dvojice a tehdejšího kapitána Františka Pospíšila, ten přidal tato slova: „Olda byl můj nejlepší kamarád. Na ledě i mimo něj. Navždycky ho budu mít v paměti jako bojovníka, hráče, ale i jako čestného člověka. Kamaráda. Vždycky na něj bylo spolehnutí. Právě proto nám to i na ledě tak harmonicky sedělo. On byl důrazný, já měl na starost vymýšlení. Ale nebyl jen od toho, aby to vzadu hasil. Míval perfektní střelu od modré. A tělem hrál perfektně, to se o něm vědělo. Bylo nesmírně těžké ho obejít, býval nekompromisní.“

Další vynikající reprezentant a spoluhráč Vladimír Martinec zavzpomínal takto: „Vzpomínat na něj budu jen v dobrém, s Oldou byla vždycky velká sranda. Neměl žádné móresy nebo něco takového. Byl skvělý kluk do party, který nezkazil žádnou legraci. Na nějakou konkrétní vtipnou historku s ním si teď ale nevzpomínám, bylo jich hrozně moc.“

No a teď přijdu se svou trochou do mlýna i já. V roce 1980 mi bylo jedenáct let a dalo se o mně říci, že jsem zaníceným hokejovým fanouškem, neboť jsem sledoval jak reprezentaci, tak i ligu. Dodávám, že v té době jsem své fanouškovství dělil mezi hokej a fotbal. Náhodou jsem se na jaře onoho roku dozvěděl, že v místní nemocnici pobývá i Oldřich Machač, prostějovský rodák a hokejista, kterého znal tehdy každý. Měl totiž již za sebou bohatou reprezentační kariéru ověnčenou celkem pětadvaceti medailemi z olympiád, mistrovství světa i mistrovství Evropy, finálovou účast na Canada Cupu ´76, kde si na závěr památného finále vyměnil dres s tehdejší ikonou NHL, obráncem Bobby Orrem a v době hospitalizace byl členem kádru německých Star Bulls Rosenheim, se kterými získal ještě v roce 1982 titul mistra Německa, tedy tehdejší NSR. Podařilo se mi tehdy získat jeho podpis a pečlivě jsem jej založil do své knihovny do sekce sport-hokej. Koneckonců tento podpis byl právě před deseti lety publikován i ve Večerníku. Když jsem se v tom smutném srpnu 2011 dozvěděl, že pana Machače zradilo srdíčko, tedy orgán, který ho potrápil už i v onom roce 1980, vytáhl jsem podpisovou kartu a zavzpomínal. Je škoda, že si tento tvrdý obránce nemohl užít ještě mnoho let v zaslouženém důchodu.

Tak tedy, pane Oldřichu, stále na vás vzpomínáme, a jestli tam nahoře mají také ledovou plochu, tak tam rozdejte ještě pár svých typických bodyčeků, po kterých soupeř padal hlavou dolů a diváci, ti řvali nadšením. A ještě jednou díky za ten podpis. Cenu města si určitě zasloužíte jako málokdo.